Poslední měsíce naučily Pavla Děckého, sportovce s handicapem a člena spolku GO ON, jednu věc: i když si myslíš, že máš tělo pod kontrolou, borelióza ti ukáže, jak moc se pleteš.

Jako paraplegik je zvyklý fungovat na hraně. Ramena, ruce, trup – všechno jede na 120 %, protože musí. Ale když do toho vstoupí borelióza, je to jako kdyby Vám někdo stáhl výkon na půlku, a ještě Vám přivázal závaží na záda.

Únava, která nejde dospat. Tlak, který lítá nahoru a dolů. Tep jak po sprintu, i když jen sedíte. A k tomu mozek, který občas zapomene, že má být týmový hráč.

Najednou je těžké i to, co bylo dřív samozřejmé – přesun, trénink, stabilita v sedu. A sport? Ten se na chvíli promění spíš v boj o to, abyste se vůbec udrželi v provozním režimu.

Ale Víte co? I tohle se dá zvládnout.

Pomalu, krok za krokem. Začít na 20 % toho, co jste dřív považovali za rozcvičku. Poslouchat tělo víc než kdykoli předtím. A hlavně – nevzdávat to.

Borelióza Pavlovi vzala kus energie, ale ne chuť se vrátit zpátky. A jestli si tím procházíte taky, vězte, že návrat je možný. Jen to chce čas, trpělivost a trochu tvrdohlavosti.

Držíme palce všem, kdo teď bojují s boreliózou – ať už chodí, nebo jezdí. Síla není v nohách. Síla je v hlavě.

Pavel Děcký, Beskydy 2026